Hřebík do rakve - ten poslední

14. června 2016 v 7:54 | Ticho |  Zamyšlení nad tématem týdne
Každý jednou umře. A všichni si během života tvoříme jakousi pomyslnou rakev. Rakev, která je naší smrtí. Když se narodíme, jsou to jen holá prkna čekající na to, až ne stlučeme. Až si vezmeme hřebík a kladívko a budeme bušit do hlavičky toho kovového trnu. A až zarazíme všechny hřeby do tmavého dřeva, ulehneme do té smrtné postele jako by nic.
Myslím, že každý se svým způsobem trochu bojí smrti. Toho konce, toho ulehnutí. Strach z neznámého je nám vlastní. Nejradši bychom nikdy neumřeli, ale stejně nastane konec. My jen můžeme do jisté míry ovlivnit, kdy je ulehnutí do černých polštářů naší rakve nezbytné.
Mnoho lidí se chce dožít stáří. Chce dlouho a šťastně žít. Tak proč mnoho z nich bere hřebíky po hrstech? Proč kouří, chlastají, berou drogy? Proč takhle žijí a nemohou přestat? Proč neberou léky, které by měli? Nesportují, když jim to může pomoct?
Proč chtějí dlouho žít a přitom mají v ruce kladivo?
Ticho
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 14. června 2016 v 13:54 | Reagovat

zajímavý :-)

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. června 2016 v 15:25 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení,  ve kterém je hodně pravdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama