Podlaha, tak samozřejmá věc ...

18. července 2016 v 19:52 | Ticho |  Co se stalo, co si myslím...
O víkendu jsme babičce pokládali novou podlahu. Člověk po takové podlaze chodí celé dny, ale nedokáže ji náležitě ocenit. Vejdeme do místnosti a je pro nás zcela samozřejmé, že je tam podlaha. Ani by nás nenapadlo se zamyslet nad tím, jakou to dá práci tam něco takového pod ten nábytek nacpat. A přitom to není zas tak jednoduché. Minimálně dřív to muselo být dost pracné.
My jsme ale v OBI nakoupili podlahu, jejíž jednotlivé parkety se do sebe zacvakávají. Babička si vybrala pěknou světlou podlahu, která pod tmavým nábytkem rozhodně nebije do očí. Jen jsme nevychytali počet - a to ať už laminátů či lišt. "Prken" jsme koupili povícero a naopak nám chybělo několikero lišt.
Nejvíc práce bylo na taťkovi. Ani nevím, zda by to šlo i jinak např. v případě, že bych já nebo mamka uměla pracovat s řezačkou. Vždy jsme nejdřív vytáhly z balíku lamináty, položili je na podlahu a táta je zacvakl do pásu, začínajícího centimetr od jedné zdi a končíce centimetr od protější zdi. Pak jsme všichni společně museli celý pás nadzvednout a zacvaknout ho do předchozího. To byla asi ta nejjednoduší práce, ačkoli se s tím táta dost nařezal. Koncové "prkno" musel vždy naměřit a uříznout. Pak přišla řada na lišty. Pro ty jsme museli jet do OBI, jelikož jsme jich měli u babičky málo. Tam jsme tedy vrátily zbylé balíky s podlahou. Pak jsme se vrátili zas do obýváku a táta měřil a řezal a lepil lišty. Já mu jen podávala lepidlo, které bylo v takové velké válcové tubě a ta byla nacpaná do takové kovové konstrukce, která to lepidlo vytlačovala.
Taťka byl hlavně zezačátku dost vzteklý, že nedokážeme vycítit, co zrovna potřebuje - co mu máme podat, nebo podržet apod. Za chvíli jsme si ale zvykly a snad bylo už vše v pohodě. Pak se nanosil nábytek. Jako tečku na závěr dostala babička nový lustr. Jednak proto, že byl docela nízko zavěšený a většině účastníků překážel, a jednak (aspoň podle mě) už byl dost staromódní a vypadal hnusně.
Mamka ještě k tomu babičce zařídila soukromou wifi síť a nainstalovala jí skype i do mobilu. A tak mi dalšího dne babička volala přes skype. Jsem ráda, že se skypem pracovat umí. Ona ta moje babička neumí moc s počítači a dělá jí problém obyčejný e-mail. Maily přesto jakž takž zvládá.
Babička z toho plakala. Byla ráda, že se o ni takhle staráme. Den potom mi babička volala a říkala mi, jak je tam spokojená, a že už tam má zpět pověšené závěsy a umytá okna a uklizeno.
Já mám ze všeho velkou radost, protože jsme babičce udělali radost a má rovnou podlahu a také proto, že mám alespoň nějakou představu o pokládání podlahy.
Podlaha se mi teď zdá trochu zvláštní. Nevím proč, ale měla jsem takovou představu, že ty parkety jsou nějak připevněny k betonu pod nimi, ale není tomu tak. Prostě se to na ten beton jenom položí, ke zdi se přilepí lišty a je to.
Ticho
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama