Spása

17. července 2016 v 21:48 | Ticho |  Poezie
Našla jsem v počítači starou básničku. Původně jsem ji chtěla dát k narozeninám svému příteli, ale rozešli jsme se dřív, než ty narozeniny měl. Řekla jsem si, že je docela zajímavá, a tak Vám ji tady dávám k přečtení. První sloku jsme na literárním kroužku měli utvořit tak, aby ve čtenáři vzbuzovala strach. Zbytek byl dopsán aspoň tři měsíce poté.

Spása
V klubíčku je stočená
v prohlubni v temném lese.
Oči zavřené má.
Smrt se rychle hvozdem nese.

Seschlé stromy mrtvé
v poryvech větru se lámou.
Pláně, prostory prázdné
donekonečna se táhnou.

A pak to teskné ticho
čísi kroky narušily.
Slunko nad kopcem svitlo
a paprsky světla dolinu zalily.

Vše mrtvé
v prach rozpadlo se.
Na jejich místo prázdné
květiny krásné objevily se.

A ten kdosi došel k ní,
nový život vdechl jí.

Ticho
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama