Tady?

11. února 2017 v 17:29 | Ticho |  Zamyšlení nad tématem týdne
Šla. Šla už celé roky. Celý život. Zbývalo jí už jen jediné místo. Doufala, že konečně najde to, co hledá.
Už stačí jen přejít tenhle kopec a bude tam. Bude šťastná. Musí být. Je to přeci to poslední místečko. Tam prostě musí to štěstí být, ne?
Unavená se dobelhala na vrchol travnatého hřebenu a rozhlédla se kolem. Nic. Viděla jen zelenou trávu a jeden malý stromeček. Tohle viděla už stokrát. Tolik míst na Zemi se tomuhle podobalo. Jako jedno z mnoha. Z mnoha, kde nebylo žádné štěstí a radost.
Její stará kolena se podlomila únavou a ona klesla na zem. Plakala by, ale už neměla sílu ani na slzy. A tak jen ležela. Podívala se a své ruce scvrklé stářím. Zdály se jí prázdné. A až teď jí došlo proč. Nic nezažily. Až teď na sklonku života si uvědomila, jak žila - tedy spíš, jak nežila. Celý ten čas, který jí byl dán, strávila hledáním štěstí. A za celý ten čas ho nenašla. Zavřela oči. Už nechtěla vidět své opuštěné ruce ani osamělé vlas, které ji šimraly na zápěstích.
Tady je konec její cesty. A je to bídný konec. Nic nezažila, neměla přátele ani rodinu, byla sama a tak i umře. Opuštěná, hledajíc něco, co právě kvůli hledání nemohla nikdy najít.
Z pod víčka vyklouzla jedna malá, slaná slza a pomalu si po tváři razila cestu a ž ke koutku úst. Jemný vánek se zdvihl a vlasy jí zakryly obličej. Z malého stromečku se odlepil malý zelený lístek a zavířil kolem staré ženy. Lehce se dotkl jejích nohou a odletěl pryč společně s její poslední myšlenkou: Proč?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. února 2017 v 19:43 | Reagovat

Smutek a prázdnota samoty dolehne jednou na každého...

2 Ticho Ticho | E-mail | Web | 12. února 2017 v 8:41 | Reagovat

[1]:: Upřímně: mě smutek nepřepadl. Jen mě v souvislosti s tématem týdne napadlo, že někteří lidé celý život hledají něco, co mají přímo před nosem. A v kombinaci s tématem týdne vzniklo tohle. Mým záměrem bylo, aby se nad tím čtenář zamyslel a právě proto jsem zvolila tuhle smutnou variantu. Protože ta čtenáře zasáhne vic.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. února 2017 v 9:56 | Reagovat

Se stářím přichází moudrost prozření. Začínám být víc zvídavá na to, jak ještě dobře žít a dožít. A víc si vážím toho, co mám a co ještě dobře funguje. Nejen tělesně, hmotně, ale hlavně je to o vztazích. Ty jsou ve stáří odrazem toho, jak jsme žili a co jsme vložili do okolí, aby nám to mohlo vracet. Lidé, zvířata, vztahy, dobro nebo zlo. Teď to víc bolí nebo těší. Když už toho moc nezbývá. Ale naděje zůstává, poslední krok může být i pěkný :-)

4 Ticho Ticho | E-mail | Web | 19. února 2017 v 8:03 | Reagovat

[3]: Děkuji za názor. Máš velice pěkné komentáře a je vidět, že se nad mými články opravdu zamýšlíš, což je pro mě až neuvěřitelné. Opravdu děkuji. Navíc mi připadá, že Tvé komentáře někdy nejsou jen komentáři ale i jakýmsi navázáním a vlastním článkem. Jsem ráda, že jsem někoho takhle oslovila. Zvlášť někoho, kdo tak pěkně píše. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama